Od 70. let 20. století je zřejmé, že spojení informačních a komunikačních technologií má potenciál přemísťovat práci. V 80. letech 20. století se pozornost zaměřila na práci na dálku, kdy práce byla přemístěna z tradiční kanceláře pracovníka do jeho domova. V 90. letech 20. století začalo být jasné, že práci lze přemísťovat i mezinárodně, a tato praxe se začala rozvíjet pod názvem „offshore outsourcing“ (neboli zadávání práce zahraničním dodavatelům). V následujícím desetiletí došlo ke vzniku velkých mezinárodních společností poskytujících služby prostřednictvím telekomunikačních technologií, které stále více využívaly tzv. „global sourcing“ neboli globální zajišťování zdrojů, jež umožňuje shromáždit pracovníky z různých částí světa v určitém počtu a na principu „just-in-time“(„právě včas“) za účelem poskytnutí určitých služeb bez ohledu na místo. V současném desetiletí tento vývoj dosáhl kritické míry umožňující vznik zcela nových forem organizace práce koordinovaných prostřednictvím on-line platforem.